Golda: Holky musí hlavně pochopit smysl volejbalu

Klidný střed druholigové tabulky mužů, boj o prvoligovou příslušnost juniorek, stoupající výkony dalších kategorií a narůstající počet zájemců o volejbal zejména z řad dívek.

Vyškovský volejbal zažívá obrodu. Pomalou, ovšem zatím úspěšnou. Skrývá se za ní velký kolektiv koučů, pomocníků, příznivců a samozřejmě samotných hráčů a hráček. Ačkoli oficiálně dva oddíly, DDM a Volejbal Vyškov, všichni táhnou za jeden provaz. Přímo do kuchyně vyškovského sportu pod vysokou sítí, kde se podle moderních receptur „kuchtí“ co nejlepší volejbalové generace, nechal Vyškovský deník Rovnost nahlédnout hlavní trenér Vladimír Golda.
Jak klub funguje, nebo vlastně kluby?
Ano, jsou to trochu dvě skupiny, ale jen formálně. Na začátku vznikl Volejbal Vyškov, který kluci založili asi před desíti roky. Začal to Saša Novák a Josefem Řezníčkem a Jirkou Poláškem, postupně se to rozrostlo. Dělali mládež, trochu na koleně a postupem se zjistilo, že o mládežnický volejbal je velký zájem. Takže jsme začali dělat všechny kategorie a před dvěma, třemi roky začala být krize, protože nebyly hráčky. Tak jsme se domluvili s DDM, že to zkusíme rozjet jiným způsobem. Větší nábor, přímo do škol a najednou už dva roky po sobě přichází desítky dětí.

Kolik tedy máte aktuálně svěřenců a které soutěže s nimi hrajete?
V současné době máme sedm družstev. Celkem sto jedna hráčů, z toho šestaosmdesát děvčat a patnáct kluků. Působí tu jedenáct trenérů, ale co je skvělé, už na další rok jsme domluveni s dalšími. Pokud jde o soutěže, všechna družstva kromě mužů samozřejmě hrají krajský přebor. Sedmé třídy, dvě družstva žákyň, kadetky, juniorky a kluci, kteří hrají přebor pouze formou turnajů, protože týmů u nich není moc. Od příštího roku chceme i šesté třídy, to je takzvaný minivolejbal. Tedy tři na tři, nesmí se hrát první přes a je to na polovičním upraveném hřišti.

To zní, jako že zájem o volejbal ve Vyškově je?
Chtěl bych to zaklepat, máte pravdu. Od příštího roku máme družstva ne dvouročníková jako dosud, ale po jednotlivých ročnících. V každém máme patnáct hráčů, takže v případě, že budeme s nimi poctivě pracovat, tak si myslím, že by se měly dostavit úspěchy. Záleží jenom a jenom na těch holkách, jestli pochopí smysl toho sportu.

Jak to myslíte?
Není to jen o tom, že chci vyhrát, ale taky o tom, jestli mám kolektivní cítění, jestli chci a můžu něco tomu sportu obětovat. Učíme je, že musí dojít na každý trénink, že volejbal se nehraje v šesti lidech, že družstvo tvoří i šest na lavičce, všichni se pravidelně střídají. A ty, které nejsou zrovna na hřišti, tak aby sledovaly, fandily a tvořily jeden tým. Jako trenéři jsme domluveni, že do kategorie žákyň budeme holky střídat na všech postech, aby se nestalo, že potom hráčka hraje celou dobu jen na postu blokařky a neumí nahrát prsty. Aby se nestávalo, že když dvě náhodně odejdou, tak je to katastrofa.

A od kadetek dál už přichází specializace?
Tak přesně bych to nenazval, ale od kadetek už trochu přecházíme na výsledky. Uděláme družstvo A, kde budeme mít trošičku větší požadavky, ale nejen na výkon. Máme tu vynikající hráčky, které mají problémy s docházkou, to nejde. Musí vědět, že jedině poctivý trénink a správný přístup k volejbalu k něčemu vede. Když to dodržíme jak trenéři, tak hráčky, tak se výsledky musí stoprocentně dostavit.

Často se stává, že kluby vychovají mládež a ta se rozuteče kvůli studijním či pracovním povinnostem. Nebojíte se toho?
S tím se počítá, to je normální. Třeba z deseti hráček zůstane do dospělých kategorií jedna. Je to na jedné straně velká smůla, ale na druhé straně proč jim bránit ve vývoji v klubech, kde budou mít ještě lepší podmínky. Hlavně jde o to, aby holka, co přišla v desíti, jedenácti letech, odcházela na vysokou školu v osmnácti s tím, že umí hrát volejbal. Že se něco naučila. Něco, co má smysl, odpovědnost a tak. Druhá věc je, že je velký rozdíl mezi dospělým a mládežnickým sportem. Hráčka, která je v juniorkách skvělá, tak se nemusí v dospělých moc prosadit nebo to ještě trvá. Je to jedna z největších slabin, co tu byla, ale doufám, že to napravíme. To je náš největší úkol, abychom dokázali spojit ten ženský volejbal s tím mládežnickým.

Existuje i spolupráce s jinými kluby okresu? Na Vyškovsku je jich docela dost.
No, to je zatím naše chyba, musíme na tom zapracovat. Volejbal dělají výborně v Křenovicích, Bučovicích, ale i ve Slavkově, Orlovicích a dalších místech. Třeba Orlovice s námi teď moc spolupracovat nechtějí a ani se nedivím, kdysi nám daly nejlepší hráčky a pak se s nimi chlubíme, aniž bychom propagovali, odkud přišly. Takže to se musí zlepšit, je potřeba děkovat těmto oddílům a není to jen o tom, to stejné je i ve spolupráci s ostatními sporty. Mám v přípravce holky, co prošly gymnastikou, Sokolem, Orlem, takže umí běhat, chytnout balón, nebojí se toho. Náš dík patří trenérům, kteří dělají tyhle sporty.

A spolupráce s Domem dětí a mládeže?
Pomáhají nám obrovským způsobem, organizačně, finančně, vybavením a tak. Musím jim poděkovat, protože paní Kováčová se stará velice dobře. Přesto samozřejmě peníze chybí. Materiálně jsme na tom nebojím se říct skvěle díky Volejbalu Vyškov, servis na nejvyšší úrovni. Máme vynikající halu v centru města díky Základní škole Nádražní 5. Ale jinak finance chybí. Vypadá to, že děvčata si už zaplatí tak z devadesáti procent všechno sama.

Končí nám sezona. Jak se v ní Vyškovským dařilo?
Muži samozřejmě výborně, druhá liga, střed tabulky. Z mládeže jsou nejsilnější juniorky, silný ročník, výborně se s nimi pracovalo, podílelo se na tom několik trenérů, stále ještě bojují o postup do první ligy. V kadetkách už začal problém početní krize, musely si posbírat svoje kamarádky z gymnázia, a přesto se jim vede dobře a vybojovaly postup mezi šest nejlepších. Žákyně, přes svůj hodně mladý věk, jsou uprostřed tabulky. Nejmenší úplně začínají, hrají dvě soutěže, krajský přebor a přebor sedmých třídy, daří se jim, vyhrávají zápasy, takže po této stránce na tu krizi nejsou výsledky nejhorší.

Takže „díra“ ve skladbě ročníků se ukazuje na žákyních?
Přesně tak. Ještě před rokem hrály jen s dvěma staršími hráčkami na hranici dvouletého věkového rozdělení. Většinou je to tak, že šestka zůstane a šest nových k nim přijde, tentokrát zůstaly jen dvě, navíc jedna skončila onehdy. Ale to se všechno zacelí, holky mají chuť, přišlo jedenáct trenérů, domluvili jsme se, že to budeme dělat poctivě, že je to kolektivní sport, je lepší dát smeč než to přehrát jen tak na druhou stranu. Že je lepší pomoci kamarádce, která na tom není tak dobře, než hrát na sebe. Jsem nadšený, že to funguje.

Týmy kluků, to je asi velký problém v celém kraji, že?
Obdivuji Čestmíra a Tomáše Luskovi, že se jim takhle věnují, protože mají tam jenom patnáct kluků od deseti do patnácti let, přesto je vedou skvěle. Je to doopravdy krize v celé republice, minulý rok jsme spočítali, že v Česku není ani padesát dorosteneckých či kadetských družstev chlapců. To je špatné. Přitom volejbal má úžasné uplatnění v normálním civilním životě. Můžete ho hrát v jakémkoli věku, v hale, venku, na pláži, všude. Jen to chce na začátku trpělivost.

Takže s výhledem na několik příštích let nemáte vyloženě výkonnostní cíle, je to spíš o vývoji a budoucnosti?
Výsledky vždy potěší, ale nejde jen o ně, spíš o to, abychom je to přesně a dobře naučili. Metodika je i celosvětově propracovaná fantasticky, jsme schopni je naučit všechny údery tak, jak se to má. To znamená, že i holky už v přípravce jsou schopny si vzít míč, střídat prsty, bagr a nad sebe dát několik úderů za sebou. Výsledky na úkor toho, že budeme jen přehazovat přes síť a necháme hrát ty, kteří nechodí na trénink, nemají dlouhodobě smysl. V tomhle jsme a budeme nekompromisní.

Je ve Vyškově momentálně nějaký talent, u nějž to vypadá, že bude hrát nejvyšší úroveň i v budoucnu?
Pokud si vzpomínám, největším talentem zatím byla Andrea Koutníková. Takovou hráčku jsme dlouho neměli. V současnosti také jedna až tři, nebudu zatím prozrazovat, už jsem mluvil i s jejich rodiči, jestli by to nechtěly dělat dál. Měli jsme tu i Annu Brtníčkovou, je na soupisce extraligových kadetek, žádné nebudeme bránit v kariéře, je to pro náš oddíl pocta, že si ji renomované kluby vyberou. Ale není zaručené, že jim ten odchod pomůže.

Z vašich slov vyznívá, že jdete po správné cestě…
Je hodně dlouhá, ale ano, jdeme. Nejsem to jen já, není to jedna hráčka, je to jedenáct trenérů, sto hráčů, jsou to rodiče. Jedinec nezmůže nic, jen kolektiv všechno. Chtěl bych pozvat děti, jestli chtějí dělat krásný kolektivní sport, dojděte, tady v hale v Nádražní ulici jsme skoro pořád. Nikoho nevyhodíme, kdo nemá zase tak velký talent, stejně tu má místo a uděláme vše, aby ostatní dohnal. Znám hromadu hráčů včetně nejlepších vyškovských volejbalistů, kteří seděli do osmnácti let na lavičce a najednou se to zlomilo a byli ti nepoctivější a nejlepší.

Vyškov – volejbalKluby: Volejbal Vyškov (juniorky, muži, ženy)DDM Vyškov (mládež)Týmy: druhá liga – muži, krajský přebor – ženy, kadetky, kadeti, juniorky, žákyně, sedmá třída, přípravka.

Největší letošní úspěchy (aktuálně)

Muži – II. liga – 5. místo, juniorky – KP – 2. místo, kadetky – KP – 5. místo